Zdanlivá (příp. falešná?) demokracie

V posledních letech se celá řada kolegů – psychologů, ekonomů, žurnalistů či expertů z mnoha jiných oborů – velmi kriticky vyjadřuje na adresu fungování demokracie v EU příp. i jinde. Za všechny bych zde rád zmínil alespoň emeritního profesora univerzity v Severoněmeckém Kielu Rainera MAUSFELDA nebo svobodného redaktora, moderátora a blogera Kena JEBSENA z Berlína.

Naše kritika stávajících poměrů ve firmách, organizacích i společnosti si klade za cíl uvádět konkrétní příklady, postupy a situace z organizační praxe, kde nutno mít pochybnosti o tom, zda se o demokracii ve smyslu „svobodné výměny myšlenek a názorů ve veřejném prostoru“ ještě vůbec dá mluvit či alespoň uvažovat…

Gubernátoři a diktátoři“ všeho druhu si postupně a s úspěchem již dokázali „zprivatizovat“ veřejný prostor a tak zredukovat prostor pro svobodnou a kritickoui diskusi na minimum. A oficiální média, jak se zdá, jim v tomto jejich „snažení a mlžení“ jdou velmi ochotně vstříc…

Jenom tak se molo stát a bohužel také stalo, že si mnoho organizací a firem vybralo cestu zdánlivé a falešné demokracie, která má velmi daleko k tomu, co by skutečná demokracie měla nabízet: skutečně otevřenou (svobodnou) a kritickou výměnu názorů rovnocenných lidí. A o tom to celé je! …

Příběh z jedné banky …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *